dobelhat se
[dobelhat se]
(3. j. -há se, rozk. -hej se, čin. -hal se, podst. jm. -hání (se))
sloveso dokonavé
dobelhat
[dobelhat]
(3. j. -há, rozk. -hej, čin. -hal, podst. jm. -hání)
sloveso dokonavé
(kdo (se) dobelhá kam)
belháním, obtížnou nebo pomalou chůzí se dostat na určité místo, belhavě dojít:
Na poštu se dobelhala o berlích.
Se zraněnou nohou se dobelhal k zábradlí.
Vyčerpaná se sotva dobelhala do nejbližší vesnice.
Opatrně se dobelhal po schodech na pódium.
Hráč za pomoci lékaře dobelhal do šatny.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dobelhat se]
(3. j. -há se, rozk. -hej se, čin. -hal se, podst. jm. -hání (se))
sloveso dokonavé
dobelhat
[dobelhat]
(3. j. -há, rozk. -hej, čin. -hal, podst. jm. -hání)
sloveso dokonavé
(kdo (se) dobelhá kam)
belháním, obtížnou nebo pomalou chůzí se dostat na určité místo, belhavě dojít:
Na poštu se dobelhala o berlích.
Se zraněnou nohou se dobelhal k zábradlí.
Vyčerpaná se sotva dobelhala do nejbližší vesnice.
Opatrně se dobelhal po schodech na pódium.
Hráč za pomoci lékaře dobelhal do šatny.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)